BLUES UKŘIŽOVANÉHO MĚSTA

Když jsem v počítači narazila na vzpomínku na setkání s holčičkou, která měla Kouzelnici větru, netušila jsem, že tím vyvolám svou Kouzelnici větru, že za mnou bude skoro každou noc chodit a nechávat mi na polštáři vzpomínky na dětství a mé město, vzpomínky jako blues, Blues ukřižovaného města.

 Vave (Alena Zemanová)

O sukýnce s puntíky

To jsem se takhle probudila v noci, spíš nad ránem to bylo, ale ne zle, nějak hezky, bděle, pohodlně. Asi to bylo deštěm, na nových plastových parapetech zněly kapky mnohem jemněji než na oněch starých z oprýskaného plechu.Ten tichý noční déšť byl velmi příjemný, připadalo mi, jako by někdo něžně umýval tvář země, pošpiněnou od zimního času, stejně jako si stírají ženy růž z lící po vydařeném večírku.

O kanálech a tyči na šaty

 Před časem jsem si před domem omývala na autě skla a světla a když jsem chtěla vylít vodu do kanálu, zjistila jsem, že na ulici žádný není. A nejen v naší ulici, ale i ve vedlejší, najednou nikde nevidím ty hranaté otvory s mřížkou, které byly ve městě mého dětství tak důležité.

O Editce a Tereze

 Každým dětstvím prochází tolik cest a cestiček, někdy už je pro samou dospělost ani nevidíme, někdy zapomínáme na jejich význam, a někdy se za ně tak stydíme, že jsme je nechali zarůst trním hustějším než šípkovým.